Ideál krásy napříč stoletími

Ideál krásy se v průběhu věků hodně proměňoval. Během staletí se měnil, většinou podle hodně vlivných krásných žen.

Začneme v pravěku, kde byla ideálem Věstonická venuše, která se dnešnímu ideálu krásy neblížila ani náhodou. Korpulentní dáma s větším bříškem a kulatými boky byla vnímána především jako dárkyně života. Symbolizovala především plodnost. V době antiky už nezáleželo jen na fyzických proporcích ale především na souznění těla a duše. Vynikat musel příjemným vzhledem, moudrostí i vzděláním. Nešlo však o hubené ženy avšak o ženy s lehce vypouklým bříškem a postavou tak akorát.

Středověk a gotika přišly s ženami, které byly štíhlé a křehké. Ženy, které byly ideálem, měly dlouhý krk, úzká ramena a spíše menší poprsí. Pleť měla být spíše světlá – symbolizovala urozenost. Co se módy týče, v gotice se nosily velké a těžké róby, které zdůrazňovaly útlý pas. Změnilo se to až v období renesance, kdy se opět staly ideálem ženy plných tvarů, s kulatějším bříškem a bujným poprsím. Ženy byly obdivovány a hýčkány.

V baroku se ještě vytříbil vkus z období renesance. V tomto období se všeobecnému zájmu těšily především boubelky. Tento trend se držel až do konce 19. Století. Jediné, co přetrhlo tuto vlnu byl romantismus, který opět zavedl kult křehkých a štíhlých žen. Ten probíhal koncem 18. století a začátkem 19. století.

Ve 20. Století začala emancipace a móda i ideál krásy se notně uvolnily. Ve dvacátých letech se začaly zkracovat sukně a poodhalovat lýtka. Ideálem je spíše chlapecká postava bez ženských tvarů. Ta kraluje až do padesátých let, kdy se ideálem nestává nikdo jiný než nestárnoucí Marilyn Monroe. Ta měla postavu přesýpacích hodin. Bujné poprsí, štíhlý pas a výrazný zadeček se dostalo do módy právě díky ní, avšak již v šedesátých letech přišel velký zvrat. Zkracovaly se jak sukně, tak i vlasy. Objevila se totiž Twiggy. Ta byla extrémně hubená a stala se ideálem ženské krásy, což zůstalo bohužel až do dnešní doby.